Kříšťálové slunce

Tak se jmenuje další kniha z našeho regionu s podtitulem Kniha o českých lustrech. Vydal Skloexport a n. p. Lustry v roce 1974.

„Kniha je věnována českým sklářům z minulých století i českým sklářům tohoto století, kteří dali a dávají české lustry světu, architektům a umělcům, kteří vytvořili svět skla a třpytu, všem lidem, kteří svět českých lustrů vytvářejí, obdivují a povznášejí“.

Kde jinde než v Čechách se mohla zrodit skleněná křišťálová hmota, která vešla do historie pod názvem Český křišťál. Kde jinde než v této zemi uprostřed Evropy, obklopené hlubokými lesy a obydlené pracovitými lidmi, pro něž se stalo umění vyrábět křišťálové sklo osobní prestiží a součásti jejich národní hrdosti.

V bohaté fotografické dokumentaci se podíváme po celém světě. Tam všude obdivují um českých sklářů. 

Jsou díla, která tvoří jeden umělec. A dále díla, na kterých se podílí celá řada tvůrců. Lustry patří do té druhé skupiny. Na zhotovení většího broušeného lustru pracuje až dvacet profesí! Paleta sklářské výroby je velmi pestrá. Křišťálové dílce na lustry, lustrová ramena, tvarované lupeny, skleněné misky a ověsy, modelování odlitků, broušení, vybrušování, listrování, malování, pískování, vyvrtávání středových a prizmových otvorů, obkládání skleněnými lištami a růžicemi, montáže ověskových souprav a další práce. Zde je důležitá dokonalá řemeslná zručnost všech, kteří lustry vyrábějí. 

Výsledek pak rozzáří zámky, mešity, zaoceánské lodě, koncertní síně, světové hotely, paláce, ministerstva, vládní sídla, rezidence, divadla, kostely, chrámy, protože tato krása je věčná a tyto hodnoty přetrvají staletí.

První písemné záznamy o městě, které dalo základ výrobě českých křišťálových lustrů, pocházejí z roku 1352. Je to Kamenický Šenov. Původní jméno města znělo Sonov, později podle zápisů z roku 1380 bylo změněno na Skonov. Jsou to typicky slovanská jména a jsou dokladem toho, že Kamenický Šenov byl založen slovanským obyvatelstvem. 

Historie výroby skla se zde začala psát v roce 1849. Firma Elias Palme vyráběla především křišťálové závěsné lustry, které pak putovaly do celého světa. Výroba honosných lustrů udělala z Kamenického Šenova významné město tehdejšího českého království.

Město se stále rozrůstá vlivem sklářského průmyslu. Jsou zakládány obchodní společnosti jak v Šenově, tak v blízkém Novém Boru. Po druhé světové válce byla pak v roce 1945 většina skláren v Československu znárodněna. Zakládají se národní podniky, které sdružují několik skláren najednou. V lednu 1946 vzniklo v Praze Generální ředitelství Československých závodů sklářských, pod které byly národní podniky začleněny. Kromě změny vlastnické struktury se sklárny potýkaly i s částečným nedostatkem kvalitní pracovní síly způsobené odsunem německých sklářů. 

V roce 1948 vznikl Skloexport, který pak jako jediný vývozce exportuje české lustry na světové trhy. Velké i menší provozovny se v našem městě slučují do tehdejšího národního podniku Lustry. Po roce 1989 byla část skláren vrácena v restituci původním vlastníkům a ostatní privatizovány.

Křišťálový lustr se stává součástí každého reprezentačního interiéru. Neslouží pouze k osvětlení, ale stává se předmětem dekorativním a utváří tak celý prostor. Křišťálové lustry ovládly pole svou všestranností a nápaditostí a podílely se na všech obdobích architektonických stylů a směrů. 

Mnoho se změnilo v této zemi od doby, kdy první skleněný výrobek opustil žhavý otvor sklářské pece. Jediné se však nezměnilo vůbec: zvláštní smysl Čechů rozumět zákonům sklářské tvorby a jejich nadání vytvořit z tohoto průmyslového oboru opravdové umění!

Brožovaná publikace je již připravena v badatelně sklářského oddělení.