Domácká práce v Československém sklářství
Představuji další zajímavou knihu z našeho sklářského fondu. Knihu se podařilo zajistit opět z antikvariátu, tentokrát pražského.
Antonín Korál, konsulent Obchodní, živnostenské a průmyslové ústředny v Hradci Králové.
Rok 1928, vydáno nákladem Sklářského Ústavu v Hradci Králové.
„Sklářský ústav vydává Domáckou práci ve snaze, aby umožnila nahlédnouti veřejnosti do života našich pohorských sklářů, kteří vyrábějí světoznámé výrobky Bohemian Glass, aby byla učebnicí sklářskému dorostu, na kterém jest slavnou tradici sklářského průmyslu nejen udržeti, ale v budoucnu sílit a zvětšovat“.
V knize najdeme velice poutavou část o naší sklářské škole: „několik malířů kamenicko-senovských bylo již v letech dvacátých vzděláváno na malířské akademii v Praze a že v těch dobách v celém tamním průmyslovém kraji vládla všeobecná touha všech sklářů a mistrů, zdobením skla se zabývajících, po odborném vzdělání. Toto přivedlo tehdejšího majitele tamního panství česko-kamenického hraběte Kinského k akci, aby v obci Kamenický Šenov zřízena byla škola pro kreslení. Jubilejní zpráva vydaná u příležitosti 70letého trvání tamní odborné školy sklářské sděluje, že na rozkaz místodržitele království českého hraběte Karla Chotka bylo dne 13. června roku 1838 uloženo krajskému hejtmanu v Litoměřicích, aby se zřízení této školy podjal. V této zprávě se dále uvádí, že byl v roce 1839 pověřen tamní malíř skla Felix Müller, aby o svátečních dnech na této škole odbornému kreslení vyučoval. Malíř skla Felix Müller byl dle znění této zprávy po jistý čas žákem pražské malířské akademie.
Tato nedělní škola kreslířská se asi těšila neobyčejnému zájmu kamenicko-šenovských i okolních malířů, neboť vzpomenutá zpráva dále sděluje, že již v roce 1850 podalo představenstvo obce Kamenického Šenova žádost na zřízení odborné školy pro kreslení, kterou v roce 1854 znovu řídilo na ministerstvo do Vídně s prosbou, aby pro potřebu tamního sklářského průmyslu byla v místě tom zřízena vyšší škola pro kreslení a modelování. Dle dalšího znění této zprávy byla rakouskou vládou v roce 1855 povolena subvence 500 zlatých na vydržování učitele pro kreslení a modelování v Kamenickém Šenově. Rafinéři kamenickošenovští zvýšili tento obnos ze svých sbírek o 200 zlatých. Zpráva dále sděluje, že dne 20. června 1855 byl v pražském úředním listě vyhlášek konkurz na místo odborného učitele pro tuto školu. Konečně oznamuje zpráva, že výnosem místodržitelským ze dne 12. ledna 1856 byl jmenován učitelem této školy akademický historický malíř Jan Dvořáček, který byl zároveň pověřen správou této školy.
Jan Dvořáček působil na kamenickošenovské škole až do října 1885, tudíž skorem plných 30 let. Při jeho odchodu na odpočinek bylo mu za jeho zásluhy od vlády uděleno vysoké vyznamenání a jeho bývalí žáci, z vděčnosti o jeho zásluhy o jejich výchovu a o povznesení celého tamního sklářského průmyslu, umístili ve škole jeho bronzový reliéf.
Plných 20 let, až do roku 1876, vyučoval Jan Dvořáček v budově staré obecné školy dvoutřídní, ke které teprve po čase byl přikoupen malý sousední domek. Až teprve v roce 1876 byla pro tyto účely postavena nová budova a vzdor těmto všem stísněným poměrům dostupovala v těch letech návštěva Dvořáčkova žactva ročního průměru 200.
Jan Dvořáček počal na této škole kreslením a modelováním s těmi předměty, které od té doby tvořily podklad k celému dalšímu odbornému vzdělání, a rozšiřoval po docílených úspěších učební osnovu poznenáhlu na jiné předměty se zdobením skla souvisejícími tak, že v roce 1882 dle citované jubilejní zprávy této školy stála tato pro tento čas již vybavena jako řádná odborná škola pro sklo a zpracování kovů. Žáci této školy naučili se během návštěvy řádně všem předmětům se zdobením skla souvisejícím a naučili se také oněm předmětům, které při zdobení skla přicházejí v úvahu. Tento speciální obor vyučovací měl nemalý vliv na rozmach tamního průmyslu výroby lustrů a skla montovaného.
Tak snaha kamenickošenovských sklářů v letech třicátých minulého století, tak vehementně projevená a hájená, přinesla celému tomu kraji a tamnímu průmyslu požehnaných výsledků. Tyto výsledky se objevily proto, že na pravé místo přišel pravý muž, který dovedl nalézti si cestu nejen do každé dílny, ale také do každé duše domáckého tamního dělníka i všech tamních interesentů, dal všem, kteří se naň obrátili ochotně své vědomosti, a navzájem si z nich dovedl učiniti oddané spolupracovníky. Dovedl učiniti tamní školu nejen vyučovacím ústavem pro zvelebení tamního sklářství, ale dovedl vychovati za požehnanou dobu své činnosti řadu nadšených svých následovníků, kteří v jeho práci dále pokračovali“.
