Josef Hamza
Pamětní kniha Prácheň
V naší knihovně je k nahlédnutí Pamětní kniha Práchně, sepsaná panem Josefem Hamzou. Není to originál, ale i naskenovaná kopie nás v úvodu seznámí o dostupných historických záznamech.
„Vůbec v českém jazyce na Práchni nebyla dosud vedena kronika. Pakliže snad někdy česky bylo o původu Práchně napsáno, není zde ničeho zachováno, co by nynějšímu kronikáři bylo podkladem a pramenem k sepsání a dalšímu vedení kroniky. Z toho důvodu bylo nutno čerpati veškeré údaje, záznamy, pamětihodnosti z pramenů německých a také zejména válečnými a poválečnými událostmi. V letech 1939 – 1945 nezachovala se ani psaná kronika v jazyce německém.“
Kronika pokračuje historií, založením Práchně, dočteme se zde i o duchovní správě, stavbě vlastního kostela v roce 1776, kdy se na kostel věnovaly velké finanční obnosy z řad obyvatel, stavba farní budovy v roce 1812, vznik veřejné školy v roce 1784 se stálým učitelem, nad kterou přebírá roku 1831 patronát hrabě Rudolf Kinský. Škola pro české děti byla na Práchni zřízena roku 1919. Je velmi potřeba, protože nastává příliv sklářů a začíná se stavět cela nová sklárna Štěpán Hrdina. Celá další kapitola je pak věnována sklářství, nejdůležitějšímu místnímu oboru. Od založení Práchně živila se převážná část obyvatelstva zušlechťováním skla – malováním, rytím a později broušením. Sklo pak bylo rozváženo do okolních zemí k odběratelům. Jezdilo se s trakaři a žebřinovými vozy nejenom po Evropě, ale i do Turecka a dál. Když se pak začalo se stavbou železnice, velice to usnadnilo obchod se sklem. Na myšlenku postavit pak i na Práchni sklárnu přišel český podnikatel Štěpán Hrdina, který byl původně modelář a jeho zeť, Václav Jindra, sklář.
Zmínka je zde i o stavbě restaurace Na vyhlídce. Dříve na vrchu nad Práchní stávala malá dřevěná bouda, ve které se prodávaly nápoje. Časem však potřebovala mnoho oprav, a tak byla zcela odstraněna. Bylo rozhodnuto o stavbě úplně nové výletní restaurace. Přistoupilo se nejdřívě k výstavbě cesty na vrchol kvůli dopravě materiálu na stavbu nové restaurace a 15. srpna roku 1931 byla stavba dokončena.
No a pak začíná zápis rokem 1945 a fotografií prvního Národního výboru. Kronika je samozřejmě poplatná době svého vzniku, takže třeba rok 1950 nám odhalí všelijaké ustavující schůze, volby předsedů, vznik Jednotného zemědělského družstva, hospodaření státního statku. Jeden ze zápisů z roku 1955 oznamuje, že majitelem prvního televizoru v obci byla rodina J. Klomínka. Je zde zápis k první spartakiádě, oslavy MDŽ, předání rudého praporu a další. Kronika je psána ručně, úhledným písmem. Zápis do kroniky končí rokem 1963. Je to další pramen, ze kterého můžeme čerpat historické informace o našem městě.
